Jihoafrická republika - cestování po jižním pobřeží

Jihoafrická republika - cestování po jižním pobřeží

Dovolená v Jihoafrické republice je nezapomenutelným zážitkem pro každého, kdo hledá exotiku, dobrodružství, fascinující přírodu i nedotčené pláže a čisté moře. Za okouzlující a turisticky nesmírně přitažlivé jsou považovány provincie Eastern Cape a Western Cape, kam je možné se vydat s CK VELMA, která se na tuto zemi již několik let specializuje.

Letos jsme se rozhodli projít se s vámi provincií Eastern Cape a částí Western Cape. Pojďte a poznejte s námi jižní pobřeží Jihoafrické republiky omývané Indickým oceánem. Projedeme se nejen po Zahradní cestě (Garden Route), ale i některými městečky na tomto pobřeží, která jsou perlami na naší cestě.

Po bohaté snídani na farmě Loskop situované ve vnitrozemí provincie Northern Cape, kterou jsme vám představili v minulém článku, se za krásného slunečného počasí vydáváme na cestu. Sedáme do mikrobusu a vyrážíme vstříc novému dobrodružství. Po několika málo kilometrech jízdy se dostáváme do rozsáhlé polopouštní oblasti, která se táhne z vnitrozemí až ke Kapskému pobřeží nazývanému Karoo, které zabírá velkou část Jihoafrické náhorní plošiny. Z počátku nás zdejší převážně rovinatá krajina nikterak neupoutá. Je to nehostinná oblast bez stromů se spoustou kamení, drobné trávy a vřesů, tak jak se o ní píše. Občas jen spatříme stádo ovcí, několik kusů dobytka a z lovné zvěře pouze antilopu skákavou (Sprinbocka).

Ale po chvíli náš pohled zaujmou hornaté skalní komplexy, které nás doslova uchvátí a vybízejí k fotografování. Projíždíme hornatou krajinou s nadmořskou výškou kolem 1 800 m.n.m. Po zdolání vrcholu této kopcovité cesty se před námi otvírá kouzelný obraz údolí s proužky mlhy. V tu chvíli nálada v mikrobusu značně oživne a není slyšet nic jiného, než obdivné volání a cvakání spouští fotoaparátů.

Foto: Graaff-Reinet

Sjíždíme ke čtvrtému nejstaršímu městu východního Kapska s názvem Graaff-Reinet, které leží v samotném srdci Karoo u řeky Sundays. Bylo založeno v roce 1786 jako administrativní centrum pro okolní burské farmy a jeho zakladatelem byl guvernér Cornelius Jacob-van-Degraaff se svoji ženou Cornelií Reinet. Z doby založení města se podařilo dochovat více než 200 budov, štítových domů ve stylu Cape Dutch, viktoriánských vil, ale i chudá obydlí černošského obyvatelstva. Tyto stavby jsou zapsány jako národní památky. Vjíždíme na náměstí tohoto malebného městečka a spatřujeme okouzlující gotický kostel v jeho středu, který je místní architektonickou chloubou. Zastavujeme na parkovišti v centru města a při vystupování z auta se najednou všichni otáčíme stejným směrem - naše nosy zachytily vůni grilovaného masa. Naproti je totiž místní steak-house. Opět nasedáme do mikrobusu, všichni povolujeme kalhoty a těžce oddechujeme. Odevšad zaznívá: “… tak takhle dobré steaky jsem ještě nejedl.“

Foto: Jeffrey´s Bay

V pozdních odpoledních hodinách dojíždíme do cíle naší cesty Jeffrey´s Bay a všichni nadšeně vdechujeme slaný vzduch Indického oceánu. Otevírá se nám brána do areálu budov stojících pouhých 50 m od oceánu. Vystupujeme z mikrobusu a nábožně nasloucháme větrné písni oceánu umocněnou tříštícími se vlnami. Tohle je Jeffrey´s Bay, ráj surfařů, potápěčů, rybářů a labužníků mořských plodů. Surfaři z celého světa sem přijíždějí kvůli takovým lokalitám jako je Supertubes, kde jsou údajně ty nejdokonalejší vlny na světě. 

Díky procházkám po nekonečných bílých písečných plážích s množstvím dun a tzv. finebusch (jemná buš), patří Jeffrey´s Bay k nejkrásnějším a nejvyhledávanějším místům místních obyvatel i turistů. Síla oceánu vzbuzuje respekt u mnohých, kteří se chtějí koupat. Důmyslně postavené městečko Marina Martinique ve stylu Benátek je protkáno sítí kanálů s mořskou vodou, která je vháněna obrovskými čerpadly z moře a volně vytéká ohřátá zpět do moře. Plavání při východu nebo západu slunce v těchto lákajících kanálech je zážitkem pro každého. Hned za rohem našeho domu, v typické rybí restauraci, ochutnáváme z plných talířů plody oceánu, jídlo zapíjíme lehkým bílým jihoafrickým vínem a spřádáme plány na další dny.

Foto: Jeffrey´s Bay

Addo Elephant National Park 

“Rada starších“ rozhodla, že jsme dlouho neviděli zvířátka, a proto pojedeme do sloního parku Addo Elephant National Park. Nikdo nic nenamítal, pouze na čase, kdy je třeba ráno vstávat jsme se nemohli domluvit. V parku musíme být co nejdříve, protože zvěř je aktivní hlavně v časném ránu a pozdním odpoledni, kdy není tak velké teplo. V minulosti žili sloni na celém území kapské provincie, ale po příchodu osadníků byli vyhubeni, protože ničili zemědělská políčka i usedlosti tehdejších osadníků. V roce 1919 byl jistý major Filip Pretorius pověřen k lovu slonů. Za jedenáct měsíců tento lovec ulovil 120 kusů tlustokožců a v hustých pralesích v okolí Adda zůstalo stát posledních 15 vystrašených sloních jedinců.

V roce 1931 se velká část veřejnosti přiklonila na stranu slonů a vyčlenila 68 km2 buše k založení parku Addo. Z této oblasti však sloni vycházeli ven a plenili farmářům jak jejich úrodu, tak i domy. Proto došlo k postupnému oplocování tohoto území a lidé i sloni byli od sebe bezpečně odděleni. V současné době má  Addo Elephant NP rozlohu 168 000 ha a pobývá v něm kolem 700 kusů slonů. Výhodou Adda je ta skutečnost, že na celkem malé ploše mohou návštěvníci vidět tzv. velkou pětku (slon, nosorožec bílý, kaferský buvol, lev a leopard). Zajímavostí parku je také to, že návštěvník může v jeho mořské části vidět i velrybu jižní a žraloka bílého. Mylně se o tomto složení v mnoha publikacích uvádí, že jde o velkou sedmičku. 

Foto: Národní park Addo Elephant

U tohoto členění se na chvilku zastavíme. Výše popsaná “velká pětka“ byla kdysi dávno složena samotnými lovci. Ulovením velké pětky se totiž lovec nesmazatelně zapsal do jakési top společnosti lidí lovících v Africe. Tito lovci prokazovali obrovskou odvahu, vytrvalost, sebeovládání a pokoru. Nepoužívali auta, neměli dokonalé zbraně a podmínky pro lov byly sparťanské. Následně byl do společnosti této zvěře přiřazen hroch - mluvíme tedy o nebezpečné šestce. Naposledy do toho společenství přibyl krokodýl nilský a od té doby ji nazýváme zvlášť nebezpečnou “sedmičkou“.

Addo Elephnat NP je jedním z nejlepších míst v Africe pro fotografování slonů. Při jejich focení však rozhodně v autě nemějte žádné citrusové plody, protože je sloni milují a při snaze dostat se k nim vám mohou ublížit nebo zdemolovat auto. Za západu slunce se vracíme z parku zpět, jsme plní dojmů a těšíme se na barbecue u ohně. V parku se totiž mimo dvou míst označených cedulí “na vlastní nebezpečí - danger animals“ nesmí vystupovat a za celý den jsme měli pouze pár sendvičů. Další den ráno hned za úsvitu vyjíždíme směrem na Kapské město po Garden Route (Zahradní cestě) vinoucí se po pobřeží Indického oceánu do městečka George. Na této 200 km dlouhé cestě nás čeká několik zastavení ve vyhlášených turistických centrech. 

Foto: Národní park Addo Elephant

První zastávka na naší cestě je Národní park Tsitsikamma, třetí nejnavštěvovanější park Jižní Afriky, jenž byl jako první svého druhu v roce 1964 vyhlášen národním parkem. Je to vlastně deštný prales, jakýsi zbytek dávných pralesních oblastí, kde ještě rostou vzácné, více než stoleté a 30 m vysoké stromy. Podle místních domorodců je park “místem, kde se zrodila voda“. Již téměř 50 let je Tsitsikamma národním parkem, v kterém zůstaly zachovány v malé části původní panenské lesy, dramatické pobřeží i divoké ústí řeky Storms. Na skalnaté výběžky v moři vede mnoho stezek včetně 42 km trasy Otter Trail (Vydří stezka) od ústí řeky Storms do Nature´s Valley. Projití této stezky zabere 5 dnů a můžete na ni vidět četné historické památky parku, khoisanské jeskyně i skalní umění.

Po dlouhá staletí tu žili khoiští pastevci, původní obyvatelé zdejšího kraje, v souladu s přírodou. Svůj kraj nazývali Outeniqua (Muž obtížený medem) a považovali ho za skutečný ráj na zemi. Když na toto území v 18. století dorazili dřevorubci, pro krajinu byli učiněnou pohromou. Lesy vykáceli a původní obyvatelstvo vyhnali. To co tu dnes zbylo je jen pozůstatkem obrovských pralesů, které pokrývaly celou tehdejší krajinu. 

Tsitsikamma - toto neobvyklé slovo vyjadřuje jiskření vod, šumění deště, bublání potůčků či hukot vodopádů. Při procházce pralesem jsme po vyznačené stezce došli ke stromovým velikánům. Vzhlížíme do koruny Big Tree (yellow wood) - jednoho ze zdejších stromů, jehož věk se odhaduje na 800 let. Tento strom má objem dřeva 53 m3. Ve vzrostlém lese roste 80 druhů stromů, různé druhy voňavých květů, tenké kmínky deštníkových palem, divoce rostoucí banánovníky a samozřejmě nechybí ani hmyz. Vracíme se z pralesa a jen o pár kilometrů dále hodláme navštívit největší komerční bungee jumping na světě, kde se skáče z 216 m vysokého mostu přes řeku Bloukrans. Sledujeme odvážlivce, kteří se registrují v kanceláři u společnosti, která bungee jumping provozuje.

Foto: Národní park Tsitsikamma - most s možností bungee jumpingu

Po obědě pokračujeme směrem k Plettenberg Bay - městu převážně využívanému bohatými lidmi k víkendovým pobytům a dovoleným. Přes Plettenberg Bay pokračujeme do městečka Knysna, kde jsme měli rezervován nocleh. Hlavní atrakcí Knysny jsou husté pralesy a také jedna z největších farem na chování ústřic na světě. Město je rájem labužníků - snad možná proto se zde každoročně pořádají ústřicové slavnosti. Tuto oblast si zamilovaly i velryby jižní, které sem každoročně míří, aby se v místních krásných, klidných a teplých zátokách pářily. Děje se tak v období mezi červencem a listopadem. Ráno po vydatné snídani vyrážíme k dalšímu důležitému turistickému centru Mossel Bay (Mušlový záliv). Zajímavostí tohoto městečka je Poštovní strom, pod kterým v 16. století nechávali námořníci před odplutím vzkazy ostatním lodím ve staré botě.

DOPORUČUJEME: Podívejte se na nabídku pobytů v Jihoafrické republice 

Po prohlídce Mušlového zálivu, kde jsme neodolali místním rybím specialitám, pokračujeme v naší cestě směrem k městečku Gansbaai. Městečko je známé jako rybářská oblast, kde je hlavním turistickým lákadlem ostrov Dyer. Jde o malý kousek území nedaleko pevniny, je oddělen tzv. “Žraločí uličkou“. Žije tady kolonie tučňáků a lachtanů, kteří jsou oblíbenou potravou žraloků. Tyto věčně hladové bestie neustále proplouvají mezi ostrovem a pevninou, proto také úžina nese zmíněný název. V posledních letech se do žraločí uličky potápí i týmy obdivovatelů a z kovových klecí sledují tyto predátory. Fotoaparáty a kamery jsme zaplnili spoustou krásných i legračních snímků a videí s tučňáky a lachtany. 

Už se těšíme na pozorování velryb v Hermanusu - “hlavním městě velryb“. Z vysokých útesů každoročně sledují davy návštěvníků hejna velryb, která tudy táhnou na jih až k mysu Danger Point. Město dokonce zaměstnává velrybího vyvolávače, který chodí ulicemi a hlásnou troubou vytrubuje nejčerstvější zprávy o výskytu velryb. Každý den ráno troubí i na útesu u pobřeží, aby velryby přilákal ke břehu (velryby by samozřejmě připlavaly i tak, protože je to jejich domov, ale je příjemné věřit, že tento muž s nimi opravdu komunikuje.) Kolem jihoafrického pobřeží táhne všech 9 druhů velkých kytovců, ale u Kapského města se nejčastěji vyskytuje velryba jižní (černá). Při zapadajícím slunci nemůžeme odtrhnout oči od zálivu plného pářících se velryb. Tato podívaná nás fascinuje a my si spolu s fotkami ukládáme do našich myslí tento neopakovatelný zážitek. Již za tmy a unaveni, ale plní dojmů dojíždíme do Kapského města. 

Toto město poskytuje tolik zajímavostí, přírodních krás a atraktivit, že to vydá na další samotnou kapitolu. Takže možná někdy příště…

Autor: Jan Velík - ředitel CK VELMA

- PR článek -

CK Jan Velík - VELMA 
Komenského 367
592 02  Svratka

Tel.: 777 200 728  
johnyvelma@gmail.com  
www.velma.cz

Článek byl zobrazen 11 040 krát.