Jižní Afrika - turistika nebo lov?

Jižní Afrika - turistika nebo lov?

Už při prvním vyslovení jména Afrika se mnohým vybaví kontinent plný žhavého slunce, samá poušť, černé obyvatelstvo a v neposlední řadě špína, nemoci, hladomor a nebezpečí v podobě okrádání nebo vražd. Mnoho lidí u nás stále žije v představě právě takové Afriky a zásadně odmítají připustit, že pravda o některých zemích tohoto kontinentu je úplně jiná.

Otevřeně přiznávám, že jsem měl stejné obavy při mé první cestě do JAR asi před patnácti lety. Jihoafrická republika je zemí, o které se říká – v jedné zemi celý svět. O krásách této nejvyspělejší země Afriky bylo popsáno spoustu papíru, natočeno mnoho dokumentů i filmů, které jsou již dnes hojně prezentovány ve všech našich médiích. Opakoval bych se, kdybych popisoval popsané a známé a to nechci. Na naší planetě existuje jen málo míst s tak různorodým množstvím živočišných druhů jako v Jižní Africe, kde žije přes 350 popsaných savců. Mořské pobřeží obývají například lachtani jihoafričtí, delfíni kapští a několik druhů žraloků. V řekách nejsou výjimkou krokodýli či hroši obojživelní. Pro zajímavost uvedu, že největším jihoafrickým savcem je slon africký, nejmenší rejsek malý, nejvyšším žirafa a nejrychlejším je gepard.

Pozoruhodnou skutečností je, že na rozdíl od Austrálie, Severní či Jižní Ameriky, které za uplynulých 1000 let ztratily 79% své původní endemické fauny, v Africe zmizelo pouhých 14%. Je to možná také tím, že se zdejší státní instituce soustředí ve větší míře na ochranu biotopů.

Dovolím si vám představit JAR očima člověka, který poznal zvyklosti a měl možnost pozorovat a zapojit se do života místních obyvatel - usedlíků Búrů (z holandského „Buer“ znamenající sedlák hospodařící s půdou a dobytkem), kteří se pod vedením Jana van Riebeecka vylodili r. 1652 na mysu Dobré naděje, i původní populace černých a barevných (chápejme míšenců s Indy).

Všeobecně všichni obyvatelé této krásné země se chovají vždy velmi přátelsky se srdcem na dlani, ALE podvedete je pouze jednou, pak jsou velmi opatrní a zdrženliví. Búrové si museli vydobýt svou pozici a půdu v několika válkách, anglo- nebo zulsko-burských. Mimo Portugalců a Francouzů velmi krutě africké dějiny ovlivnili Britové.

Chtěl bych se s vámi podělit o zkušenosti mé cestovní kanceláře. Po třináctileté praxi se zajišťováním zájezdů do Jižní Afriky preferuji forfaitový zájezd (zájezd, dovolená na míru). Umíme připravit dovolenou pro golfisty, rybáře, lovce, fotografy nebo turisty. Další zásadou naší cestovní kanceláře před podpisem smlouvy je individuální přístup ke klientům, tzn. osobně se s nimi sejít, popovídat a při fotkách nebo videu přiblížit atmosféru této krásné země, sestavit program tak, aby maximálně vyhovoval představám daného klienta, zkombinovat jeho přání a požadavky s reálnými možnostmi a odpovědět na dotazy. Právě tento postup posouvá naší společnost dál. Proto bych také chtěl shrnout několik zásad a doporučení těm, kteří se rozhodují tuto zemi navštívit.

1) Správně se rozhodněte pro cestovní kancelář, která by vás měla prostřednictvím svého česko-anglicky mluvícího delegáta doprovázet na vaší dovolené. Tomu dovolte podle počasí nebo vzniklých okolností pozměnit či upravit program, který byste na straně druhé vy měli akceptovat.

2) Vyberte dobrou leteckou společnosti, např. SAA, Emirates, Lufthansa atd. Tato volba je zárukou klidného letu, pohodlí a kvalitního servisu letecké společnosti.

3) Pečlivě naplánujte trasu s ohledem na roční období. Červen a červenec jsou v JAR zimní měsíce a noční teplota v některých provinciích klesá až na -8 Co. Naproti tomu v prosinci nebo lednu by vás neměla překvapit extrémní vedra. Přímořské klima je vždy příjemné a ve vnitrozemí je velmi nízká vlhkost vzduchu. To vám zajistí pohodový pocit. A když už jsme u počasí. V letních měsících je voda v oceánech (Atlantický, Indický) v okolí Kapska velmi chladná. A pozor, mys Dobré naděje není nejjižnějším místem Afriky, tím je Střelkový mys vzdálený cca 160 km od Kapského města.

4) Pokud nechcete navštívit v letních měsících (prosinec-únor) Krugerův národní park, nemusíte aplikovat antimalarika

5) Čeho se určitě vyvarujte: velkým hitem se bohužel stává, že někteří „rádoby“ znalci Afriky, po dvou či několika návštěvách těchto zemí, vše znají a „pasují“ se do pozic těch, kteří vás zaručeně doprovodí na vaší dovolené nebo dokonce lovech. Pominu skutečnost, že kompletovat zájezd smí pouze cestovní kancelář s platnou koncesní listinou a zaplaceným pojištěním proti úpadku. Nedovedu si představit, co tito „dobrodruzi“ udělají při potížích klientů, ztráty nebo zcizení cestovních dokladů, kreditních karet nebo finanční hotovosti. A co teprve při úrazech, nemoci nebo autonehodě?! To opravdu nechci domýšlet.

Jak jsem už předeslal: doporučuji cestovat v menších skupinách, nejlépe ve společnosti lidí, které znáte a mají tzv. „ vaši krevní skupinu“. Být namačkán v autobuse, vidět nádherná zvířata a nemít možnost je vyfotit, to asi pěkně rozzlobí. JAR je veliká země a chtít ji poznat a procestovat celou v 10-14 dnech je spíše závodem s časem, ujetými kilometry a unavenými klienty.

Na své dovolené si proto vyberte maximálně tři destinace, kde strávíte 4-5 dnů s jedním vybalováním a zabalováním zavazadel.

Možné návrhy několika destinací:
1) Krugerův národní park spojený s návštěvou Dračích hor (Berlin a Lisabonské vodopády, Boží okno, Blyde River Canyon)

2) Addo elefant park u Port Elizabeth spojený např. s rybolovem u Jefrey‘s bay na pobřeží Indického oceánu

3) Garden route (Zahradní cesta) z Port Elizabeth do Kapského města, Kouzelná vinná cesta, Stolová hora, mys Dobré naděje

4) Kimberley, diamantový důl Big hall, spojený s cestou na Upington, vodopády  Augrabies Falls

Zastavit na chvíli čas, podívat se jak zapadá nebo vychází slunce, zaposlouchat se do šumění oceánů i buše a uslyšet „zpěv“ afrických zvířat se sklenkou vína v ruce… to je splněný sen, se vzpomínkou na hezkou dovolenou v této zemi. Myslím, že pouze takovým způsobem prožitá dovolená ve vás ponechá GENIUS LOCI - duch vládnoucí na určitém místě, nebo-li to co vás plně uspokojí a táhne znovu zpět.

Jižní Afrika je zemí zaslíbenou i pro skupinu lidí, zvanou myslivci nebo chcete-li lovci. Už po přečtení tohoto odstavce mnoha lidem stoupá adrenalin v těle a zvedne se krevní tlak. Cítím ale potřebu vysvětlit způsob a zákonné normy umožňující lov v této zemi. Tedy za lovem do Afriky?

Při pohledu na některá africká zvířata se v nejednom z nás probudí srdce člověka - lovce. Lov v Jižní Africe je dobrodružný, povznášející, vesměs rychlý a máte při něm permanentně husí kůži z neznámého vzrušení. Vlastně po celou dobu je hladina adrenalinu pravého lovce na nejvyšším bodě a tento silně emotivní zážitek ještě umocňují neuvěřitelné přírodní krásy, které vás obklopují. V každém z nás dřímá kousek lovce a není krásnějšího pocitu než se takovému dobrodružství bez kompromisu plně oddat.

Pro dokreslení uvedu úryvek z knih spisovatele a milovníka Afrika Roberta Ruarka: “Člověk nestřílí slona „, řekl mi Shelbi. „Člověk střílí jeho kly jako symbol. Nestřílí proto, aby zabíjel. Střílí proto, aby to co zastřelil, učinil nesmrtelným. Zabíjet jen tak je hřích. Zabít něco, co bude stejně brzy mrtvé a je tak krásné, že to člověka bude těšit ještě celá léta, je něco nádherného. Všechno jednou zemře. Člověk ten proces jen urychlí. Když zastřelíte lva, střelíte ve skutečnosti jeho hřívu, něco nač budete pyšní. Střílíte kvůli sobě, nejen proto, abyste zabíjeli.“

Touto cestou vyjadřují velký dík africkým farmářům spolu s ochranou přírody, kteří chovem ohrožených druhů zvěře na svých farmách pomáhají doplnit endemické druhy v národních i privátních rezervacích. Zářným příkladem jsou bílý nosorožec, hřivnatý lev nebo gepard, kteří byli téměř vyhubeni. A dnes? Záměrně nebudu říkat počty bílých nosorožců v JAR, ale jen v jednom národním parku Hluhluwe je jich víc než 1 000. A co teprve počty slonů v Krugerově národním parku nebo Addo elefant parku! Všeobecně jsou uváděny 3 až 5-násobky počtu slonů. Domníváte se, že při tomto množství slonů africká příroda bez újmy přežije?

Pevně ale věřím, že způsob a nastavené zákony ochrany přírody v JAR dokážou udržet tuto krásnou přírodu v současném stavu.

Teď pár doporučení při sjednávání podmínek lovu. Z vlastní zkušenosti v žádném případě nedoporučuji zajišťovat lov v žádné zemi jižní Afriky tzv. surfováním po internetu a na webech si vybrat z nabídek farmářů nebo i některých kanceláří zajišťujících lovy.

1) Farmy, které nabízejí lov s nízkými cenami zvěře, ale vysokými denními taxami, jsou „podezřelé“. Buď nemají trofejové samce nebo tam vámi požadovanou zvěř k lovu vůbec nemají.

2) Nevíte, jak vypadá ubytování, jaké a kolik jídla dostanete na stůl. Búrové jsou velmi skromní a mají jiné stravovací návyky než Evropané.

3) Pokud tato farma nemá profesionálního lovce, který vás musí na lovu doprovázet, nesmíte dle afrických zákonů lovit a ani vyvézt trofeje.

4) Lov Big five (velká pětka) má mnoho úskalí a lov na tato zvířata by měl být vždy dokonale připraven. Chtějte vidět loveckou licenci vystavenou na vaše jméno ještě před lovem. Nesmí se lovit z aut a vždy při lovu zvířat velké pětky vás musí doprovázet dva profesionální lovci a jeden zástupce ochrany přírody. Jen při dodržení těchto zásad může být vystaven na ulovené zvíře CITES.
(CITES je oficiálně používaná zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, dále jen úmluva - Convention of International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora)

5) Jak jsem už předeslal, lovit a následně vyvézt trofeje můžete jenom tehdy, jestli máte řádně vypsanou loveckou licenci od profesionálního lovce, který má pro dotyčnou provincii platnou licenci. Profesionální lovec má lov plně ve své režii a věřte, že se ho vyplatí poslouchat. Rozezná zvěř, kterou vy vidíte možná poprvé v životě, dá povel ke střelbě a hlavně vám řekne kam je zvíře zasaženo nebo zda je chycené. Věřte, že dobrý PH (professional hunter) se plete jen zřídka.

6) Lovec musí vědět jak a kde bude preparovat trofeje z případně ulovené zvěře. Podle jeho odpovědi je následně ze zvířat upravená kůže a lebka.

7) Měl by znát přesnou adresu svého „taxidermy“, kde se trofeje zpracují nebo mu dobrá lovecká cestovní kancelář vhodnou taxidermy doporučí.

8) V Evropě si nemůžete dle zákonů vyzvednout sami na letišti své trofeje. Ty musí projít v Africe tzv. karanténou. Po chemických ošetřeních za přítomnosti veterinárního dozoru, zhruba po šesti týdnech, budou expedovány do Evropy. Tam se převezmou, proclí, zaplatí se DPH a vyřídí další náležitosti pracovníkem preparátorské firmy (s pověřením k tomuto úkonu). Tato firma dokončí úpravu trofejí a ty se pro klienta připraví k převzetí.

Pokud chcete vyvážet zbraň za účelem lovu do JAR:
a) Minimálně 5 dnů před odletem musíte odhlásit zbraň k vývozu do jiné země za účelem lovu na Policii ČR. Doporučuji pořídit si kopii s podpisem a razítkem.

b) Musíte mít pozvání z místa, kde budete lovit, kopii licence profesionálního lovce a outfitera (sjednávače)

c) Můžete vyvést maximálně dva kilogramy nábojů a nesmíte mít dvě zbraně stejného kalibru. Zapsání jedné zbraně je zpoplatněno částkou 250 randů při dovozu a stejnou částkou při vývozu zbraně.

d) Musíte vyplnit žádost na mezinárodním letišti v JAR v anglickém jazyce na dovoz, nošení a držení zbraně po dobu vašeho pobytu.

e) Soukromě vám doporučuji naučit se alespoň názvy základních druhů africké zvěře a dále pilně trénovat před odletem střelbu ze zbraně, kterou si k lovu vezete na vzdálenost alespoň 200 m. Uvědomte si, že na savanách v Africe se na antilopu skákavou, buvolce běločelého nebo impalu běžně střílí na vzdálenosti kolem 200 m i více.

Mnoho českých lovců, kteří jedou lovit do jiných zemí, většinou úzkostlivě ctí staré myslivecké poučky o umístění rány tzv. „na blat“ tedy za přední plec. To je však při lovu v Africe asi to nejhorší co může lovec udělat, protože právě při takto umístěných ranách můžete o zvěř a tím i o vysněnou trofej v husté buši víc než snadno přijít. Stačí totiž, aby střela zasáhla zadní komoru (játra) a zvěř odchází daleko, nebarví a v těžkém terénu je prakticky nedohledatelná. Vyvarujete se nepříjemnostem při postřelení zvěře a následným zaplacením plné částky za lov.

Pro pochopení shora uvedené statě bych chtěl citovat znovu známého spisovatele Roberta Ruarka, který popsal profesionálního lovce těmito slovy:
V mnoha ohledech je profesionální africký lovec zvěře nejtvrdším mužem na světě a v jiných ohledech je zase jemný jako mrtvá holubička a vyumělkované dítě přírody jako Huckleberry Finn. Ve svém povolání se dokonale vyzná, jinak by už dávno nebyl na živu, ale drsňáků potkáte víc na tanečním parketu v některém z barů. A je posledním exemplářem rasy, která chová tak pravou lásku k divoké přírodě a tak podvědomou nenávist k civilizaci, že je v tom nejpravějším slova smyslu ochoten ničit se tou nejtěžší prací a každodenním nebezpečím, a sice devět měsíců v roce za plat, který je menší než plat dobrého číšníka v New Yorku.

Ale teď už dost rad a doporučení, byt´ jsou jistě dobře myšleny ve prospěch vás, kteří se chystají do Jihoafrické republiky za lovem nebo turistikou.

„Už jsem si začínal osvojovat africký způsob myšlení: Když si skutečně vážíte zvířete, které lovíte a zastřelíte ho čistě a na jeho území, když si s veškerou intenzitou vryjete divy tohoto dne, od nebe až po pachy, od vánku až po květiny- pak se nejednalo jen o obyčejné zabití zvířete. Propůjčili jste zvířeti, které jste usmrtili, nesmrtelnost, protože jste ho milovali a chtěli jste ho mít navždy, abyste si na onen den mohli kdykoliv znovu vzpomenout. Stále si pamatujete na to modré nebe a na to, jak jste seděli na vysokém pahorku s dalekohledem na očích pod velkým deštníkem mimózy a čekali na to, až se z nebe snese první sup, čekali na to, až se první lvice vyplíží z křoví nebo čekali na starého samce, až vyrukuje se svou těžkou hlavou, bujnou hřívou a podsaditou hrudí z houští na čistě zlaté pole, kde leží mrtvá antilopa. Je to lepší než ho nechat ještě chvíli stárnout, aby ho nakonec zabil nebo zmrzačil některý z jeho synů a ještě zaživa ho sežraly hyeny. V Africe není smrt nic strašného, když si vážíme toho, co zabíjíme, když zabíjíme, abychom uživili své lidi, nebo na památku“.

[Robert Ruarka]

Na úplný závěr chci poděkovat všem, kteří s mojí cestovní kanceláří navštívili JAR i některé další země Afriky. Doufám, že po přečtení těchto řádků budou souhlasit s obsahem tohoto článku.

Rozloučím se s vámi slovy, které potvrdí 90% turistů: „Kdo jednou Afriku navštíví, ten se sem musí vracet.“

Autor: Jan Velík - ředitel CK VELMA, v cestovním ruchu v JAR podniká už 13 let   

- PR článek -   

CK Jan Velík - VELMA
Komenského 367   
592 02  Svratka

Tel.: 777 200 728
info@velma.cz
www.velma.cz

Článek byl zobrazen 14 603 krát.